hoře k hromadné dumě společenské zaměstnává
hrdé srdce básníkovo. Ale třicet let vývoje
uměleckého i lidského nepřešlo bez účinku přes hlavu
Nerudovu: všecka reflexe jest nyní nasycena
konkretností co nejhutnější; pod myšlenkou se prodírá
cit prudce vášnivý; každá metafora nabývá
symbolického dosahu, a i synthetická krajina jest
povýšena na zrcadlo a symbol osudu národa;
civilní a skeptický vykladač všedního života kolem
sebe vyrostl na pathetického strůjce tragické
monumentality.

A současně, ač napověděno jen fragmentárně,
se dovršuje ono vykoupení Nerudova nitra, po
němž se vzpínala od začátku jeho celá poesie, stále
hledajíc sourodé prostředky výrazové pro sdělení
procesu dramaticky vzrušeného. Nad skeptickým
rozumem nabyla nyní vrchu mocná citovost. Nad
relativismem moderní doby zvítězila víra v
absolutno. Jistota života nekonečného a věčného,
který jest jednotlivci zaručen v nepřetržitém toku
krve a pokračování jeho národa, vykoupila srdce
samotářovo z úzkosti nad kletbou samoty, ze stesku
nad míjivou přechodností, z hoře nad odchodem
bez pokračování. Chrabré srdce Nerudovo slaví

své nanebevzetí. ( 1934. )

134