lidé," pro niž se již čtvrt století marně domáhám
popularity mezi všemi, kdož se na výpravnou
prósu dívají především jako na uměnÍ. Nejvýše
stavím v obou současných knihách Nerudova stále
se měnící, v barvách i slunci světélkující líčení
moře, kde pod rozkošnickým smyslovým
okouzlením úplně tichne každá reflexe a kde
absolutnímu malíři slova vede štětec jeden základní
pocit: sladko a bezpečno jest žíti! Anebo vyjádřeno
autenticky po nerudovsku: "Srdce celičké
vystláno nesmrtelnosti kvítím - co potřebuj u já
věčným být, když věčnost již teď procítím!" Zde,
v hutné konkretisaci, po prvé dosaženo
naprostého souzvuku zevní i vnitřní skutečnosti: básnické
poledne Nerudovo se blíží.

Přes to kniha, kterou se Neruda po odmlčení
déle než desetiletém znovu přihlásil do poesie,
"Písně kosmické", není provedena důsledně
v tomto novém slohu dokonalé konkretnosti
smyslové. Její základní inspirace jest
intelektualistická, ano, přímo vědecká v duchu naukového
positivismu, jenž přímo dogmaticky přijímá jistoty
i dohady novodobých nauk kosmologických i
biologických, opájeje se nejen laplaceovskou teorií
o vzniku soustavy slunečné a brunovskou
koncepcí světového pluralismu, ale i darwinovským
bojem o život i věrou v nekonečný vývoj - ve shodě
s liberalistickou dobou se skeptik proti náboženský
proměnil naráz ve fanatického vyznavače vědy,
jíž nechybí rys mythologický. Přiznejme, že
nauková inspirace "Písní kosmických" jest svým
životným empirismem daleko srostitější než byl
přírodní filosofický vznět suchopárného druhého
dí
127