technologický pokrok živou součástkou české
národní vzdělanosti. Ignác Leopold Kober uhodl
správně životné potřeby českého čtenářstva.

Popularisátor J. V. Jahn nebyl jediným z
Májovců, kdož usedli mezi redaktory Kobrova
nakladatelství, iniciativního ve volbě literárních
spolupracovníků. Již r. 1861 počal obecně uznávaný
náčelník generace "májové", šestadvacetiletý
Vítězslav Hálek redigovati "Slovanské besedy",
které brzy nabyly významu průkopnického, hlavně
tím, že k nám po prvé uváděly soustavně ruský
realistický román s Gogolem a Gončarovem v čele
- opět jest to soustavnost a programovost, co
karakterisuje Kobrovo podnikání, tak odlišné od
náhodnosti knižního trhu v Če.chách před r. 1848.

Nebyly to utěšené poměry veřejné, za nichž I.

L. Kober rozvíjel a stupňoval svou činnost. Za
prudce oposiční doby visela politická a soudní
persekuce nade vším tiskovým podnikáním v
Čechách, a zvláště otevřený přítel aktivních politiků
se zdál vládě podezřelým. Nebylo slitování nad
churavým mužem, podlomeným nadto osudnou
ranou rodinnou: kritika Schmerlingovy vlády
v "Obecných listech" a později účast na demon·
stračním uvítání dra Julia Grégra vracejícího se
ze žaláře, přinesly mu vězení, a plicní neduh
pokračoval neodvratně. Bylo mu teprve
jedenačtyřicet let, když podlehl chorobě na úbočí Krkonoš,
kde kdysi stávala kolébka jeho rodu a kde mu
také vykopali předčasný hrob. Nad ním se ve
svorné lítosti na okamžik smířil národ
nepřátelsky rozestouplý do dvou táborů. Jan Neruda psal
o Kobrovi stejně vřele jako Jakub Malý a Fr.

119