tel mladoněmeckých spisovatelů, se rychle
orientuje v novém světě a uprostřed jeho hodnot.

Dva veliké lidové podniky zanesly jméno a
chválu nakladatele I. L. Kobra i rtam, kam nevnikly
"Slovník naučný" ani soubory obrozenských
básníků; šťastně nazvány oba "kronikami", jako by
vydavatelé věděli, že se tomuto heslu,
populárnímu po celá století, ochotně otvírají dveře,
zvláště druŽí·li se k němu vydatný a názorný
doprovod i}ustračnÍ. Zapova "Českomoravská
kronika" jde sebevědomým a bezpečným krokem
na dráze vlasteneckého historismu a lidové
romantiky a nalézá vřelý, výmluvný, barvitý výraz
pro všecko, co v národních dějinách jest životné
a povzbuzující; tento historický vypravěč a
vychovatel, I. L. Kobrem důvtipně nalezený, dovede
mluviti k lidu a pro lid a kde ani jeho slovo
nestačí, vypomůže názornost kreseb spíš
populárních než uměleckých. Nelze doceniti bystrozrak
nakladatele, že vedle retrospektivní "Kroniky
českomoravské" postavil zcela moderní "Kroniku
práce"; tam výchova minulostí, zde výchova pro
přítomnost. Také osoba redaktora "Kroniky
práce" byla nalezena správným odhadem a
šťastným hmatem. Osvícený pedagog pardubský,
chemik a technolog Jiljí Vratislav Jahn, sám se
počítal k Májovcům, ale pokračoval bezděky v
nejlepších preslovských a amerlingovských tradicích
národní výchovy technologické, doveda jim
dodati jakéhosi velice získávajícího přízvuku
praktického občanství náprstkovského. A tak v
poutavém a srdečném jeho výklradě za pomoci hojných
ilustrací se stává zásluhou "Kroniky práce" též

118