Jejich zvukové, obrazové i morální pohodě
se bez analysy a naplno vzdávali vrstevníci J
ablonského i příslušníci generace následující,
neuvědomujíce si, že básnický kazatel se jim jeví
velkým poetou spíše jen pI10 obsah sám sebou
velebný, než pro prožitost· podání a pro lehkou,
vemlouvající se formu lyrickou. Co on sám za
dlouhého života přidával k výtvorům mužných let,
neměnilo obrazu, kterého důstojný kněz nikdy
ničím neporušil. K životnímu mytu Abelarda, lety
poněkud zbytnělého, přibyl ještě slohový akord
závěrečný: dlouhý exil vlastence v cizině, který,
našed mezi polskými pokrevenci, svěřenými jeho
duchovní správě, domov pouze částečný, posílá
po plujících oblacích do otčiny tO'užebné pozdravy.

Ale sláva Boleslava Jablonského, vytrvale
udržovaná zvláště školou, nepřečkala dlouho jeho
královského pohřbu na Vyšehrad. Za
přeceňováním nenásledovalo jenom klidné kritické ocenění,
nýbrž osobivé podcenění, které se jalo ironisovati
homiletického lyrika s nespravedlivou
pošklebnostÍ. A pak přišlo mlčení, zapomenutí -
vnukové mužů, kteří před padesáti lety putovali hodiny
pěšky, aby se poklonili rakvi Boleslava J
ablonského, neznají dnes ani jeho jména. Úsudek
znalce rázu Březinova nás varuje, labychom změnu tu
snad považovali za projev uměleckého vkusu
zvláště vyspělého. Nevěřme také, že tu prostě nad
ideami překonanými pronáší ortel myšlenka vyšší
kategorie, aniž si namlouvejme, že dějinná
spravedlnost vyrovnala tentokráte po právu
upřílišenou slávu životnÍ. Sama rozvážná moudrost
básníka "Salomona" jistě byla by v přirozené

107