kotské a s vyse jejich pohlížeti v rozprostřenou
utěšenou krajinu, nebo stávati časně z rána
u otevřeného okna s upřeným okem v ležící pod
ním krásné údolí Lužnicí ovllaiŽované a
naslouchati rannímu zpěvu ptactva a do pole se
ubírajících osadníků, aneb podvečer sedávati v
zahrádce své se známými v přátelském hovoru - tyto a
'tomu podobné zábavy byly Kiamarýtovi nad
všeliká skvostná jídla a drahá pití, nad divadla,
nudné hry a jiné salonové kratochvíle." Anima
candida!

Literární věda, pokud Kamarýta neodbývá
podceňující poznámkou petitovou, vykazuje mu
leda podružné místo souputníka a epigona vedle
jeho krajana! a druha od chlapectví Čelakovského:
na něho jako na stálý a nedostižný vzor převádí
jedinou světskou sbírku Kamarýtovu "Smíšené
básně" i s jejich úctyhodnými veršovanými
překlady; z Čelakovského vykládá sběratelské úsilí
Kamarýtovo věnované lidové písni a posvěcené
sourodým entusiasmem herderovským; ba i
náboženský profil kazatele a obnovitele chrámové
hudby v poutnickém kostele na Klokotech
uvádívá se v souvislost se snahami básníka první velké
náboženské ódy české, "Bud' vůle tvá",
překladatele "Města božího" a člena redakce "Časopisu
pro katolické duchovenstvo".

Myslím, že by byl Čelakovský sám protestoval
proti takovému pojetí úplné nesamostatnosti a
závislosti svého drahého přítele, s nímž se ve své
nakvašené sanguiničnosti občas pohádal, aby ho
pak kajicně odprosil a v něžném, plachém a
skromném velebníčkovi vždy znovu poznal nejvěr.

100