a vyčítavě k elegické řadě topolů na okraji
Ústředního hřbitova.

*

V literatuře jako ve výtvarném umění, které na
brněnské půdě nebývalo nikdy domovem, hledá
město Brno stále ještě mistry, kteří by ztělesnili
jeho duši, ruacházejíce v ní prvky monumentality
a snad i tragiky; letopisné a mravoličné
dokumenty, láskyplné záznamy dojmů a nálad, osobní
projevy je.dnotlivců, nezařazených do hromadného
celku, jsou k tomu leda náběhy. Jeť české
kulturní Brno město zcda mladičké, téměř bez
tradice, které se teprve hledá, a nadto opojeno
dneškem zapomíná včerejška, jenž byl chudý a šerlivý.
Z tohoto jinošského pocitu temení bezohledná a
přímočará výbojnost v některých oborech na př.
v puristické architektuře užitkové a v hudebních
snahách mladší pojanáčkovské školy skadatelské,
takže v lecčems již dnes Brno předhonilo Prahu,
nikterak se nedávajíc brzditi minulostí.

I jeho postup vrouben jest mladistvými hroby a
nenaplněnými nadějemi, i ono si uvědomuje
typickem českou zkušenost popřevratovou, že v
lecčems přecenilo své síly a že si uložilo rytmus
příliš rychlý. Není doposud tím, po čem toužilo ve
chvílích sebedůvěry la sebeopojení, srdcem - a
nejenom správním centrem - celé Moravy; ani
stará Praha ani mladá Bratislava mu nemíní
popřáti krásného úkolu, aby se opravdu stalo
mostem k slovanskému východu; živel německý,
velmi sebevědomý, brání se stále tomu, aby s
českým Brnem vstoupil vagón, jehož účastníci se
navzájem plně a klidně uznávají.

89