vědomě, že objeví duši brněnského lidu. Jejich
heslo bylo severoněmecké, jejich sociálně
humanitní smýšlení neslo poválečný všeevropský punc,
jejich životní zkušenost čerpalilli však poctivě
z brněnské reality v továrních čtvrtích a na
předměstích, mezi proletáři a chátrajícími vzdělanci,
v soumraku společenského přerodu a v nedočkavé
naději světové spravedlnosti.

Měli ve FJ'lantišku Gotzovi bystrého kritika,
který Brno předčasně opustil; měli v Josefu
Chaloupkovi subtilního lyrika s tesknou hudbou
v duši, jenž sám se rozhodl ne dopěti svou
halucinovanou píseň; měli ve Lvu Blatném důmyslného
stavitele dramatických i epických kons'trukcí, pod
jejichž trpkou skepsí lkala velká láska k
bloudícímu 'a zmatenému člověku - ani on nesměl
dozráti. Z "Literární skupiny" zbývá jediný Čestmír
Jeřábek, který se po dlouhém dramatickém tápání
nalezl v románě; zde pokračuje v brněnské
románové tradici, přinášeje nový důmysl
psychologický, nové odstíny slohové, novou něhu k člověku
přechodu.

Nejmladší pokolení chce vyplniti řady tak
tragicky prořídlé, touží přes hroby kupředu, hledá
novou orientaci v Brně popřevratovém. Doroste,
dozraje, přinese plody očekáV!ané?

Nade všemi generacemi básníků a spisovatelů,
kteří chtěli vyjádřiti duši města Brna a stvořiti
brněnskou literaturu, plyne hustý a temný mrak
těžké tragiky, podobný oněm mrnčnům, jež
houstnou nad městem, sbírají jedovatou potravu na
Radlase, Dornychu a Cejlu, ssají z továren na
Starém Brně sílu ,a temnotu a plynou pak hrozivě

88