se zde po léta krčí ten, kdo jest beze sporu
největším mezi básníky brněnskými. Petru Bezruči
nedalo Brno ani básnického podnětu, ani
látkového obohacení; kde jen může, prchá z města, .ahy
si vydechl bud' na révorodém Slovácku, nebo na
Gruni šumném jediném, nebo v ústraní Branky
pod Hradcem.

Těsněji nebo vzdáleněji lnou k němu jeho
literární přátelé z "Moravského kola", většinou také
Brňané podle náhody pobytu, nikoliv podle
nutnosti tvorby. Z nich Otakia:r Bystřina,
hanáckoslovácký šprýmař, dopil a dožertoval; E. Sokol,
věrný žák Mrštíkův a pokračovatel Merhautův,
nesměl dopřísti do konce problematiku svých
sociálních románů s brněnským pozadím; Viktor
Kamil Jeřábek líčí však neún:avně dále, jak blízkost
Brna rozkládá nejenom svéráz, ale i mravy
venkova; Jaroslav Marcha bloudí ve svých prostých
a vonných obrázcích z lesů a pasek i'ako myslivec
impresionista brněnským okolím, kdežto mladší
z této vrstvy, veršující Oldřich Zemek a
kronikář'ský Pavel Fink, vytrvale vzpomínají na hrdinský
úsek své legionářské minulosti, čerpajíce z ní
vzněty spravedlnoSlti a národní energie. Tichounký
jako cvrčkova píseň na souvrati jest sourodý
lyrický doprovod této prózy "Moravského kola":
oba skromní veršovci, Stanislav Cyliak i Josef
Cipr, jsou Brňany právě jen podle bytu a volby;
křesťanská básnířka Věra Vášová, Pražanka
rodem, teprve hledá rytmickou rovnomocninu pro
stříbrnou melodii svého světlého nitra.

Impresionisté objevili duši brněnského kraje,
brněnské přírody, expresionisté prohlásili
sebe
87