Josef Merhaut. Jeho dychtivá znalost života, jeho
dušezpytné snažení, jeho smysl pro tíhu a vůni
země nedostačily, aby vytvořil plnokrevné
umělecké dílo, a nadto vyrazila mu smrt příliš záhy
pero z pilné ruky. Ale jemu děkujeme za
fi:POlehlivé dokumenty brněnské duše, kterou
především odkrýval v maloměstských a dělnických
čtvrtích, kde proletář i deklasovaný vzdělanec
klesají pod tíhou kapitálu a němectví, aby hledali
opojení a zapomenutí v touze a lásce, v smyslové
družnosti a ve hře rozmaru uprostřed lesů a
strání okolí brněnského.

Nástup nových kulturních i literárních sil
zažilo české Brno, neuvědomujíc si toho příliš na
prahu nového století, právě za doby, kdy se němectví
v něm marně vzpínalo k poslednímu vzepětí
usurpované moci. Řada okolností prospěla tomuto
ruchu a růstu. Skromňoučké české divadlo,
posvěcené zprvu nadšením Merhautovým a pak
tichou prací Sokolovou, plnilo poctivě své pOi"lání.
"Lidové Noviny", když vyzuly nepohodlné dětské
střevíčky provinciálního listu, dovedly za
Heinrichovy redakce přilákati celou spisovatelskou a
básnickou družinu k promyšlené práci; právě tito
literáti odkryli Brno nejprve sobě, pak Praze a
posléze poesii.

Nejznámější a ne.jhlučnější z nich, věčný
revolucionář St. K. Neumann, opustil zatím Brno, kde
vyrostl na čistokrevného naturistu pod záštitou
lesů a vod, milovaných vášnivě a opěvovaných
rytmickou silou. Předčasně urvala smrt jeho oba
soudruhy v práci a smýšlení, Josefa Holého a
Rudolfa Těsnohlídka. Oba byli Čechové rodem a

85