může se ostatně chlubiti minulostí zcelllJ
kratičkou.

Když bylo před 65 lety založeno první české
gymnasium brněnské, a když v něm přes
zkostnatělost rakouských byrokratů dobývala svého
skrovného místečka také vzdělanost národní,
mohlo se zdáti, že to bude podmínkou a popudem
slovesné tvořivosti mezi mládeží. Tu podněcoval
milovaný učitel Fr. Bartoš, ale jeho důsledná
romantika hledala a doporoučela životní
inspiraci pro básnictví výhradně na venkově, kde se
zachovalý lid důvěrně tulí ke kypícím ňadrům
přírody a kraje. Nejlepší z jeho žáků, bystrý kritik
Leander Čech, postřehl, že toto nestačí k
vytvoření literatury opravdu živé a v slavném svém
manifestědoporoučel jako žad<jucí obsah pravé
moravské litemtury zřetel ke skutečnosti celé,
tedy i městské s jejími problémy a zápasy. Ale
almanach "Zora", kde vyšel tento program, byl
vydán nikoli náhodou stranou od Brna, a Lean.ler
Čech musil a dovedl prožíti celý osud učitele a
buditele v malých městech západní Moravy.

Bylo třeba celého desítiletí, aby jeho naléhavá
slov-a byla proměněna v čin; naturalistické
pokolení, které se o to pokusilo, položilo základy
k pravé literatuře brněnské. Kdežto krevnatý
malíř slova, Vilém Mrštík se svým bratrem Aloisem,
uvažoval v útulné samotě zachovalé dědinky na
pomezí Hané a Slovácka o možnosti svéprávného
písemnictví moravského a sám se o ně v
bratrském agónu pokoušel, napínal všecky své í\íly
o román brněnských mravů a typů západočeský
rodák, ale v brněnském prostředí zdomácnělý,

84