nou clonou větví plný měsíc sype své stříbro do
kypivých proudil.

Snad s tímto nedostatkem melodického živlu
vodního něj'ak souvisí v Brně bolestná skutečnost,
že město nevydalo nikdy ze sebe ani velké
hudební osobnosti ani mohutnější tvorby lyrické. Ti
z muzikantů, jež povolání neb osud připoutaly
trvale k Brnu - byli to většinou synové
moravského neb slezského venkova - hledali tvůrčí
podněty mimo město a uchylovali se nejraději
mezi lid, kde nad studánkami a proudnými
řekami ani v duši nevyschl melodický prvek. Není
jistě ani náhodou ani pouhým důsledkem
časových směrů kulturních, že se právě v Brně
soustředilo několik významných milovníků, znalců a
sběratelů lidové písně, jejichž musických potřeb
nedovedlo město ukojiti, Sušil i Bartoš,
Křížkovský i Janáček; co bylo slovesně skoro jen zájmem
národopisným, osvědčilo se v hudbě tvořivou a
požehnanou inspiracÍ.

Skrývá se v tom mimoděk kus kritického
protestu proti duši města Brna, když největší umělec,
v něm po desetiletí žijící, vložil do svých
vrcholných děl živelnou touhu po tom, co právě Brno
tak tvrdošíjně odpíralo jeho srdci: jednou divoký
stesk po pudové bezprostřednosti prudce vášnivé·
ho venkovana a po druhé též vzpomínku na
širokou volnost valných řek - v Brně a přece proti
Brnu vznikly "Její pastorkyň a" i "Káťa
Kabanová."

*

Básnická kultura Brna nemá ani děl ani
osobností, jež by se mohly měřiti s Leošem Janáčkem;

*6

83