Stok obou řek Svratky a Svitavy, ženoucích se
z lesnaté Českomoravské vysočiny do úrodného a
poklidného úvalu dyjského, jenž určil namnoze
založení Brna, posunut jest daleko za město.
V městském okruhu samém překlenuly a zakryly
je průmyslové podniky a znečistivše i vystřehavše
je pro svou potřebu, utajily je pohledu a rozkoši
chodcově. Není tu nikde nábřeží, kde by si mohl
unavený pracovník oddechnouti, snílek v dlouhé
procházce se zadumat, architekt vyhledati perspek.
tivický odstup i násobivé zrcadlo pro stavby
monumentálnější. Tyto řeky, tak lyrické ještě pod
hradem Veveřím a v pitoreskních úžlabinách mezi
Adamovem a Blanskem, v městě nehučí a nešumí,
nevábí ani nezpívají.

A také studny a kašny, v nichž se tolik líbilo
rozvité staroměšt'anské kultuře v bývalém Brně,
dávno donotovaly svou píseň elegickou, svůj
smuteční madrigal ke cti nymf a zdrojů ve slohu
pozdního XVII. století. Bendlův Merkur opuSltil
plynný živel a přestěhoval se do lapidaria v
nádvoří Zemského musea; hluk těžkých motorů
bezohledně překřikuje tichounké šplounání vody na
Fischerově Parnasu na Zelném trhu; rozbita a
zneuctěna zmizela nejedna kašna, když ovládl
Brno dokonalý vodovod novodobý, a jenom 'staro·
žitník si slepuje ve vyčítavé kombinaci ze skrov·
ných trosek její podobu. A básník, který potře.
buje k inspiraci doprovodu vod, prchá za město
a sleduje s uzarděním štěstí, jak se kdesi pod
Novým hradem brouzdá jeho Musa v zurčivé
Svitavě, kam chodí z rána pít srny a kde v noci
zele
82