Církevní vláda nad dušemi, tak příznačná pro
české i německé Brno od XIV. do XIX. století,
neměb nikdy sídla na Petrově, na pohled tolik
symbolickém a přece nadaném biskupskou, ni·
kterak svrchovanou mocí teprve stopadesát let.
Zato krouží duch 'Staré katolické kultury v ně·
kdejších sídlech řádových, v chrámech dávno
zastavených a v konventech namnoze zrušených.
Někde přetvořilo panovačné baroko svou pom·
pesní vůlí stavební odkaz gotiky, jako zcela
přehodnotilo její náboženskou tradici: změnilo k ne·
poznání kostel dominikánský na jednom z
nejrušnějších a nejlidovějších míSJt brněnských;
vnutilo svůj výmluvný vzlet vnitřku svatotomášského
chrámu i svůj ukázněný smysl pro pádnou
vážnost proporcí jeho půvabnému průčelí; naplnilo
svatyni u minoritů, střeženou sochami talk
důraznými, fluidem rafinované tmy a smyslného
tajemství. A přece - právě na křižovatkách tržní a
pouliční vřavy - pozve stará meditativní
zbožnost gotická do svého neočekávaného ústraní.
Poloznatelné a v detailech graciosní fresky v
ambitech minoritských, světlé ticho mezi štíhlými
pilíři a pod vzdušným žebrovím křížové chodby
kdysi dominikánské a především obě staré gotické
svatyně z dob stavebního rozkvětu brněnského,
přísně :temný kostel při "klášteře králové" na
Starém Brně a důstojně klidný městský chrám
sv. Jakuba vyprávějí o Brně gotickém, mezi nímž
a přítomností není souvislosti ni nejskromnější.

O čem přemýšleli, čím se zabývali, na čem se
vzdělávali členové žebravých řádů, dominikáni,
františkáni brněnští, karťuziáni z Králova Pole?

70