Avšak jako ideál má svou hodnotu, jíž netřeba
podceňovati, neb dokonce zesměšňovati. Jest to
jeden z odkazů našeho národního obrození.

Otázka "ciwmluvů" a hlavně germanismů,
kterou se starší brusičství namnoze vyčerpávalo,
jest pouze jedním z problémů jazykové kultury.
Neméně důležité jsou dva jiné, na něž podnětně
poukázal B. Havránek v článku Úkoly spisovného
jazyka a jeho kultura. Jde o historické
přeceňování starších jazykových fází a o romantický
kult hovorové řeči lidové.

V první příčině viní on i jeho druhové nikoliv
neprávem starší brusiče i "Naši řeč" z nedůvěry
k veškerému jazyku, počínajíc věkem XVII., ano
již XVI., který byl pro staromilce období buditel·
ského naopak kanonem; není těžko uhodnouti,
kolik z toho spadá na vrub epigonů staročeského
historismu Gebauerova. Zapomíná se ovšem, že
mezi naší bohatou a krásnou literaturou
staročeskou a moderním písemnictvím zeje hluboká
propast, kterou mohou překlenouti leda odborné
znalosti filologické; jest to dáno morfologickou
odlišností staré a nové češtiny. Ale i jazykově
přístupnější památky věku XV. a dílem i XVI., dnes
přeceňované na úkor staročeské slovesnosti pro
svou stránku obsahovou, mohou býti modernímu
spisovateli sotva ukazatelem cesty k jazykové
správnosti neb dokonce její normou, a to pro svou
náplň myšlenkovou, určující také jejich výraz slo·
hový. A tu velice případně poznamenává Boh.
Havránek: "Rozbor prvních počátků určitého
oboru z dob, kdy jazyk takřka ještě tápe, jest sice
důležitý pro historii jazyka, ale pro praksi
jazy
57