jeho shledává v politice jazykové, ano rasové,
proti níž jako neodčinitelnou skutečnost staví stálé
prosakování německé vzdělanosti do kultury
české; odtud plyne po jeho názoru nepřetržitý příval
germanismů, pro češtinu nezbytných. Obávám se,
že bystrému R. J akobsonovi, který jinak projevil
tolik schopnosti porozuměti našim poměrům,
v tomto případě jeho cizí původ i cizí orientace
brání, aby postihl jádro věci; o tom svědčí i jeho
poznámka, znějící příliš optimisticky, že přízrak
germanisace jest ve svobodném státě
československém odbyt.

Trvalé soužití s Němci, stálé pronikání jejich
do samého těla národního, přejímání jednak
jejich vlastní vzdělanosti, jednak západní kultury
jejich pmstřednictvím vynutily si onu větší či
menší jazykovou germanisaci, která se za období
staročeského projevuje lexikálně a snad i
hláskoslovně, pak, zastavena národnostním hnutím
husitským, nepozorovaně ještě před Bílo'U horou
zasáhne slovník a zvláště fraseologii a skladbu,
dosáhne úžasného vrcholu v periodě úpadku, jest
uvědoměle a energicky zaražena buditeli hlavně
družiny Jungmannovy, ale nepřestává ani v naší
době, kdy jí novinářská a vědecká inflace
napomáhají. Tuto tendenci, plynoucí ze zákona
kulturně asimilačního, nelze z naší vzdělanosti
oddisputovati, a jistě právem jí přisuzují nepodjatí
jazykovědci netoliko rušivou, ale do jisté míry i
tvořivou sílu v našem jazykovém vývoji; o této
věci, jak na př. dobrý germanismus mŮže míti
větší funkční hodnotu než nepřesný výraz domácí
a starý, se najde v pražském sborníku mnoho
tref
55