turu vůbec za méněcennou anebo zavržení hodnou
ve srovnání s kulturou lidovou a kulturou dob
minulých." Proto odmítají názor, v "Naší řeči"
tolikráte opakovaný a obměňovaný, že současná
spisovná čeština jest v úpadku; be,rou na milost i
novinářský jazyk, tak horlivě zatracovaný brusiči
všech odstínů; ujímají se vžitých cizomluvů, zvláště
germanismů, pokud plně vyhovují potřebě
funkční; vůbec s velkým důrazem zamítají všecko, co
by mohlo vésti k "roztržce mezi současným ži·
votem a jazykem".

A jiak tomu v podobných napiatých a
podrážděných sporech pravidelně bývá: krajnost proti
krajnosti! Kdežto brusiči, historicky orientovaní,
promíjeli, někdy z pouhé osobní záliby,
archaismům jejich rušivou cizotu v kontextu, projev'Ují
mladší linguisté přílišnou shovívavost všem
vžívajícím se novotám současného usu jazykového,
v němž omluvně a obranně spatřují sourodý
projev života přítomného. Ale tyto cizomluvy a kazí·
mluvy, jimiž se hemží hlavně řeč novinářská a
vedle ní i žargon vědecký či lživědecký, neplynou
zpravidla, jak se snaží B. Havránek a R. J akobson
dovoditi, z funkční potřeby neb přímo nutnosti,
která jest dojista z organických sil v jazyce a jeho
vývoji, nýbrž jsou často jen mechanicky přejímány
a ledabyle napodobovány a to ve chvatu a
povrchnosti, jež nemají pranic společného se skutečnou
ústrojnou tvorbou jazykovou. Nehromadí se před
rukama zběžným překladatelům, udýchaným
novinářům, osobivým odborníkům vědeckým a na·
ukovým proto, že by výraz domácí, mladší či star·
ší tradicí ověřený nehověl úplně funkčnímu
odstí
52