nyml. Ve Weignerově sborníku akademickém
snesl Jindř. Matiegka zajímavé doklady o tom, že
jak v minulosti, tak za našich dnů vynikající
mužové o naši kulturu zasloužilí byli příslušníky
všech plemenných složek národních a že nelze té
oné rase přisuzovati specifické nadání pro určitý
obor, ani že v některém období proniklo to ono
plémě zvláště. Stále znovu se vrací ústřední
poznatek, že spoluprací a závoděním rasových
příslušníků, ale i stálým křížením a míšením
plemenných znaků vznikají vhodné podmínky pro
kulturní činnost v národě - pronikavější poznání
národních dějin přímo varuje před jakoukoliv
politikou rasovou.

Nepochybujeme sice o tom, že plemenná
rozmanitost uprostřed národního celku, podporovaná
stálým míšením krve a křížením rasových znaků,
přispěla vydatně k fysické i psychické zdatnosti
národní; patrně účiny tyto byly ještě zesíleny pří.
livem zcela cizích plemenných živlů do naší
vlasti, od pravěku bojiště i tržiště na evropské
křižovatce. Ale jak se tyto plemenné procesy
děly, jaký kvantitativní i kvalitativní podíl na
nich měly jednotlivé rasy, zvláště pak která z nich
nejčistěji a nejzachovaleji zastupovala tělesný i
povahový svéráz dávného obyvatelstva
slovanského, to nevíme a patrně ani nikdy nezvíme.
Tím méně pak se smíme odvažovati jakýchkoliv
zásahů do rasového procesu a snad dokonce
v tomto směru orientovati svou politiku a svou
kulturu: nikoliv na vrátkých předpokladech
anthropologických a biologických, jejichž úroveň
posud skoro nikde nepřekračuje vědění o rasách,

29