k jakému historičtí slovanští přistěhovalci,
opustivší svá původní sídla. Ale to zůstane
hypothesami, stejně jako dohady o rasovém určení
pozdějších dobyvatelů, přispěvších vydatně ke smíšení
krve. Ve věku, kdy náš národ vzniká jako
jazykový, kulturní a politický celek a uvědomuje si
své bytí, byly na naší půdě rasové poměry již
celkem stejné, jako v přítomnosti. Přidržíme·li se
klasifikace Francouze Denikera, kterou
zdokonalil Polák Czekanowski, skládá se náš národ
z příslušníků čtyř hlavních ras evropských (s
výjimkou rasy středozemní, která se u nás naskytuje
jenom sporadicky): plémě alpinské převládá a
tvoří základ, do něho asi stejnoměrně zasahuje
rasa baltická a dinarská, kdežto příslušníci
plemene nordického zůstávají jen ve skrovné
menšině. V rozličných končinách Československa jest
zastoupení příslušníků různých ras arciť různé;
nezapomeňme však také, že němečtí občané
našeho státu se dělí rasově skoro stejně jako jeho
obyvatelstvo slovanské!

Jenom s krajní opatrností možno tyto plemenné
poměry uváděti v souvislost s našim vývojem
dějinným. Uzavřenými plemennými celky nebyly
jistě ani kmeny, které před sjednocením země pod
vládou kmene českého mezi sebou zápasily o moc
a panství, jako jimi nejsou kmeny, na něž
linguista i filolog rozvrhuje posud náš národ, a to
s tím větší určitostí, čím postupuje od západu na
východ; jest to patrno již z rozhodující okolnosti,
že při obém kmenovém rozlišování daleko
převažují znaky duševní a kulturní nad známkami
fysickými. Tyto etnologické otázky, podle dosavad·

27