které však nemá býti slepou nápodobou
předchůdců, nýbrž svobodným a individuálním
rozvíjením jejich podnětů a možností v plném duchu
a ve vyzrálých formách doby, z které čerpáme
právě svou životní mízu... jenom idea
jednotného úkolu, jistota duchového společenství,
idealismus národní pospolitosti musí nás sdružovati
s předky a zařaďovati do tradiční souvislosti.

Tak citové zanícení a tvořivá obraznost
romantiků doplnily v obrozenské době zkumný a třídící
rozum osvícenců; tak hned na počátku našeho
politického zápasu hrdé uvědomění státoprávní bylo
uceleno myšlenkou národně jazykového
sebeurčení; tak v rozhodné chvíli dějinné závratná
odvaha zahraniční akce se pojila k promyšleným
přípravám domácího odboje. Jenom suché
doktrinářství, nerozumějící zákonům života a vývoje, může
v omezeném purismu vyhlašovati výhradní
oprávněnost jediné metody a odsuzovati v jejím jméně
ostatní cesty k témuž cíli, z nichž nejkratší nejsou
vždy nejsprávnější. Což nemínili gotičtí
monomanové snésti kouzelnou věž W ohlmuthovu a
připraviti tím Prahu o její nejvzletnější obrys? Což se
nezdálo uměleckým konservativcům rouháním
probourati zeď mezi starým chrámem a novogotickou
svatyní? Což nereptají doposud hlasové proti
osazování kaplí nově zbudovaných památkami
starobylými? Ponechme fanatikům pýchu jejich
jednostrannosti a snažme se pochopiti život, který si
z rozmanitosti sám vytváří jednotu, který rllzné
slohy podřizuje zákonu organického růstu a
životní potřeby, který z vrstevného díla generací
teprve 'skládá těla i ducha národa!

15