čená olivou a vavřínem, ale ozbrojená zároveň
zbraněmi Minervinými, pokropila ve křtu
nekřes1:anském kapkami z vod Clitumna? Nikdy jsem
neporozuměl lépe učené i národní, italské i
klasické inspiraci Carducciho než na tomto
posvátném místě, které po Vergiliovi právě on
připomenul světu nejúčinněji.

A třetí pohár ? Jak bych byl mohl zapomenouti na
věrného náměstka básnického a národního genia
italského u nás, na Jaroslava Vrchlického? V jeho
tlumóčení oslovila mne před 1étyCarducciho
vZnosná óda o Clitumnu, u něho jsem se učil chápati
souvislost moderní Italie Leopardiho a
Carducciho s vlastí Vergi1iovou a Dantovou, on, živým
slov,em na katedře i neúnavným apoštolátem
literárním, zasvěcoval mne do tajemství národní duše
vlašské, prahnoucí po velikosti, rozžízněnépo
jednotě a síle, stále hledající velké formy pro pohyb
a vzlet ducha. Vděčně jsem vyprázdnil pohár na
počest Jaroslava Vrchlického. Ne však bez
trpkosti. Kde a kdy se najde u nás dědic jeho snah a
poslání, který by širokým srdcem, jemu
podobným, dovedl obejmouti všecky vznešené snahy
soudobé Evropy básnické, přiblížiti je mysli české,
zasnoubiti je s národními potřebami kultury
do
38 mácí? A to ne snad s pouhou nervosní obavou, že
se opozdí za poslední uměleckou módou, nýbrž