občanských bojů, kdy v proudech tekla
ghibellinská krev, a meč v ruce biskupského i papežského
kata tančil jako divý ,-kdy prý uprostřed-
kyklopických městských hradeb nebylo kamene bez
krvavého křtu, vznikla mezi rvavými měšťany
malého skalního hnízda orlího myšlenka zbudovati
pro.posvátné corporale důstojný chrám. Kde jsou
dnes kletby kacířských Patarů, kde vzdory
odbojných Ghibellinů? Jenom místní historik
zaznamenává je lopotně, ale zákon dějinné
spravedlnosti rozmazává je do nepaměti pod jeho skřípavým
perem.iKatedrála však tyčí se v mramorovém svém
květu pro věčnost, pyšná jistotou krásy a službou
Duchu, který nestárne, nýbrž v tisícerých
obměnách obrozuje s* nekonečně, bera na sebe všecek
vzlet lidstva, neuznávajícího hranic.

A my, čeští poutníci, stojíme zde přece poněkud
zaraženi a zahanbeni. Nebolí nás irohie, s kterou
nám země víx:y vyčítá našeho kacířského předka,
viníc ho ze mše svatokrádežné, změněné však
zázrakem v triumf mystického dogmatu.
Dohadujeme se, že pochybovačný kněz teprve dodatečně hyl
označen jako Čech, když do Italie dolehla pověst
o ukrutném kacířství českého národa za husitských
válek. Pozdravujeme v tomto skeptickém
poutní
ku, který šel ve stopách Božetěchových, svého pra- 23
vého krajana, ač se nám pro přemyslovský věk