VELKÝ PÁTEK V ORVIETĚ

·Orvieto, kamenná výspa gotické víry, plující
vysoko nad světlou ze1e'ní umberského kraje, uvítá
českého poutníka ironickou výčitkou.

Jest jarní dopoledne slunného dne dubnového a
vlahým vzduchem voní již růže promíšené s
šeříkem. Nevázaný vítr honí po vyjasněné obloze
bělavé mráčky, mezi nimiž se co chvíli rozproudí
nevyčerpatelný pramen zázračného blankytu.
Ve.selá a nevinná bezstarostnost umberského jara jest
na nebi, jest v ovzduší, jest také v nás, a kdyby
nám toho nebylo připomnělo mlčení zvonů od rána,
sotva bychom si uvědomili, že připadá na dnešek
Velký pátek.

Sedíme na kamenné obrubě biskupského paláce na
dómském náměstí a mlčíce oddáváme se blahu,
kterým jako teplou záplavou vonného dechu a tiché
radosti zahrnuje nás barevné průčelí orvietského
dómu. Snad příliš pestré a ostré barvy mosaik
vtíravě restaurovaných ruší dokonalou barevnou
harmonii fasády, snad trochu neklidné hemžení
primitivistických rdiefů na všech bocích trojího por- 19