134

vého a vyslovně vyvracel výtku vlastni, že "bratr
za bratra se vice nemodlíme" vřelou poznámkou,
že "dnes se koná již daleko více než modlitba,
koná se čin." V tomto smyslu srdečně vítá r. 1876
Heydukovu knihu "Cyrnbál a husle" jako písně
lásky a spravedlnosti, tryskající proto tak nadšeně,
že jde o neštěstí lidu, jenž jest krví a z krve naší
a činí . pouze některé výhrady v příčině
nesrozumitelných slovakismů svého básnického přítele.
V _ tomto duchu, 'mluvě při přilež .!ostné
karakteristice filologa M; Hattaly roku 1890 o darech, jež
krpen sbyenský podal české vlasti, táže se kárně:

"Co pak děláme my pro nebohé syny Slovenska 7"
Proto r. 1884 zařazuje do svých "Poetických
besed" básně Svetozora Hurbana Vajanského "Z pod
jarma", ulamuje tím hrot slovenskému separatismu,
jak vysvítá zvláště ze stručné poznámky o
Vajanském, že "náleží rozhodně mezi nejnadanější
spisovatele n a š e".

Stačí srovnati tento rozvážný a laskavý čin
moudrého padesátiletého organisatora s
temperamentním rozhorlením mladého básníka, abychom
pochopili, že také Jan Neruda šel votázce
slovenské cestou jediné správnou: přes odluku k
dorozumění, od dorozumění k duchovní jednotě.
Rozuměli bychom kuse Janu Nerudovi, kdybychom
nedomyslili tento logický řetěz politický a kdybychom
nedodali: od duchovní jednoty k společné
samostatnosti!