59

OsvoJuJe si také jejich slohový výraz a opouští tím
na čas svůj vlastní, originální způsob básnický.
Dosavadní lyrika jeho byla málomluvná a stručná,
jako bý\fá veškeré básnictví obrácené do vnitra a
hledající ve světě smyslů především obdoby a podo-'
benství pro život duševní; chtěla nejmenším počtem
slov vyjádřiti pokud možno nejvíce obsahu
citového. Nehlučela skvělými větami, nýbrž napovídala
spíše; nezpívala v hlaholných rytmech, nýbrž
zajíkala se; neohlušovala čtenáře přívalem
obrazůnýbrž šeptala. Nyní však stal se Neruda dočasně
řečníkem v poesii. Široce a pestře obměňuje
myšlenku v složitých řadách veršové ornamentiky; kupí
výkřiky, řečnické otázky a apostrofy j libuje si v
jakýchsi obrazech freskových velkých obrysů, které
útočí na čtenářovy smysly. Neruda, jenž sám druhdy
překládal z francouzského arcimistra tohoto, slohu
verbalistního a řečnického, z Víktora Huga, a který
později vítal na český Parnas Hugova věrného
žáka a následovníka, Jaro!'lava Vrchlického, zúčastnil
se v "písních kosmických" takto též toho, co bylo
F. X. Saldou bystře nazváno "sezápadněním a
zmodernisováním českého kulturního světa a největší
revolucí v něm". Ukázal tak, že nezůstal nikterak
opožděn za rozvojem českého slovesného umění,
osvědčil svrchované mistrovství ve velmi složitých
útvarech básnických, ale - nešel později dále
touto drahou, vedoucí přece jen strnou z vlastní'
jeho oblasti poetické.

Již v "Písních kosmických" čte se několik básní
jež přímo ukazují k nejrázovitější lyrice Neruďově,
jak je napověděna v cyklech "Elegické hříčky" a
liZ kraje" a klasicky vyvrcholena P' k "Prostými
motivy", Cteme-li kosmickou píseň VII., počínající