46

Snahu, znázorniti důvěrné vztahy lidského ži-i
vota obrazy z kosmického dění, můžeme u Nerudy
po prvé sledovati v cyklu .,.Matičce" z "Knih
veršů"již v nich poměr matky a dítěte, který tak častdi
opěván jest v "Písních kosmických", přenáší se da
vesměrných vztahů - Neruda jest tu v nejvlastněj.,
ším svém živlu. V básni "Znáš, matko drahá, pře.,
krásnou tu báji?" ovšem motiv zlatého slunce a;
jeho matky pojat jest jako látka pohádkově-báje.,
slovná, za to v druhé písni "Ze všeho jediná zby-,
la's mně, matičko," hlásí se přímo pravzor důvěrných)
čísel z "Písni kosmických", skládaných v duchu
prostonárodním: vychladlá země a podzimní
sluníčko jsou vroucím podobenstvím sirého, chmurného
syna a sestárlé mateře.

I výpravná prósa Nerudova, shrnutá v pestrou
a různorodou knihu "Arabesek", má význačné
příklady pro zlidšťování zjevů kosmických; způsob,
jímž se to děje, připomíná namnoze německého
mistra prosaické drobnokresby a duchaplné arabesky
Jeana Paula, od něhož se na počátku literární
činnosti Neruda vydatně učil. V překrásném jinotaji
"Den a noc", zhuštěném do několika vět,
zosobněny duchaplné jevy nebeské a světelné a přeloženy
do oblasti vztahů rodinných. Cyklu "Z povídek
měsíce'" v němž lyrické výlevy se střídají s
gemovými výjevy, dáno jest zarámování rozmluvou
básníkovou s měsícem j cestou po Karlově mostě
provází luna poetu a vypráví mu leccos ze svých
zkušeností po světě. Začátek každé povídky jest
uveden drobným líčením, v kterém často zazní tón
pozdějších "Písní kosmických". Jen několik ukázek
slohového umění Nerudova z r. 1863, kterým
vystihoval příbuznost mezi osudem lidským a úkazy ne-