píSNĚ KOSMICKÉ. České čtenářstvo, které v červencovém a listopadovém "Lumím" roku 1877 s napětím přijímalo ukázky nové básnické knihy Jana Nerudy aiež na jaře roku 1878 nadšeně rozebralo dvě vydání této sbírky, naLvané "Písně kosmické", stálo před podivuhodným tím výtvorem tváří v tvář ojedinělému zievuslovesnému. Po dlouholetém odmlčení hlásil se tu opětně Neruda básník, který po druhém, rozmnoženém vydání "Knihveršů" r. 1872 nadobro oněměl; poeta chtěl si dobýti srdce týchž přátel a obdivovatelů, kteří jej uctívali jakožto zakladatele české prósy moderní, jakožto mistra zaostřeného obrázku i humoristické povídky, jakožto tvůrce feuilletonu, jakožto virtuosa cestopisného líčení. Kdo srovnával "Písně kosmické" se staršími básnickými díly· Nerudovými, s ,$nihami veršů", neb dokonce se začátečnickým "Hřbitovním kvítím", nemohl se zdržeti podivení: jako by veršované knihy ty ani nebyly psány pérem téhož umělce I V prvních sbírkách Nerudových, jmenovitě pokud byly obsahu lyrického, kvasilo a šumělo rozhárané a drsné mládí se vší svou nevyrovnanou trpkostí - v "Písních kosmických" promlouval a zpíval duch mužný, smířený se světem i s osudem, zoceleny v bolesti, ale pohrávající též jasným ~ jarým humorem. "Hřbitovní kvítí" i "Knihy veršů" vracely se houževnatě a samotářsky stále k básníkovu já, chorému nemocí světobolné doby a. rozlepta-