40

V některých "Povídkách malostranských"
převládá však humor jiný, méně čistého zrna,
váženého z povrchních vrstev duševních. Jest to spíše
bujné veselí bc;ezstarostného rozm'aru a nezkrotná
nálada výbušného smíchu, co spojuje v celek dosti
nedokonalý tříšť dějů, nápadů a vtipů, z nichž jsou
složeny práce "Týden v tichém domě", "Večerní
šplechty' a "Figurky", Tyto tři práce, kde Neruda
vstupuje v starém subjektivismu sám do děje, jsou
jakýmsi návratem k slovesnému postupu
"Arabesek": opětně chybí jednotné pásmo dějové, jadrná
karakteristika a úsečné, zhuštěné podání, k čemuž
dospěl Neruda zvláště šťastně v "Doktoru
Kazisvětu", "Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku" a
"U tří lilií". Jednou však pozvédá se i tento
humor, netkvící ani v karakteristi<l:e osob, ani v
hlubokém pojetí děje, nýbd ve. způsobu podání, k výši
umělecké: jest to v rozmarné dětské vzpomínce
"Jak to přišlo, že Rakousko •.• nebylo rozbořeno",
kde vtip a žert, jásot a smích básníka, našedšího
zase cestu k dětství, srší tak neodolatelně, že
čtenář sám plane a plesá v tom ohňostroji.

Ja,n Neruda vládl zvláštním uměním, vlastním
pouze pravým básníkům: uměl se plně oddati
životu a docílil působivými prostředky slovesnými,
že jeho čtenáři oddávali se s ním cele té vířivé a
strhující pln~sti života. Jeho způsob jest opravdu
sugestivní. Cteme-li úsečnou a vysoce dramatickou
črtu "U tří lilií", cítíme, jak přímo na nás přechází
divoký taneční rej, kterým spisovatel jakoby se
opíjel. Podobně v povídce "Psáno o letošních
dušíčkách" přenáší na nás básník zádumčivou náladu
hřbitovní. Se zvídavým hošíkem na kůru
svatovítském ve "Svatováclavské mši" prožíváme tajemné