39

sokém úřednictvu, o kněžstvu, o šlechtě zmmule se
jen skrovně a kuse - této Malé strany neznal a
nechtěl tudíž líčiti. Snad rozhodovala tu ještě jedna
okolnost. "Povídky malostranské" stvořeny jsou
z hlubokých, humanních sympatií, z věrné a
oddané lásky k prostému člověku, avšak k
vznešeným vrstvám, nad to zcela poněmčilým, N eruda
sympatií nepociťoval.

Lidumilné soucítění, toužebná něha vzpomínky,
naprosté porozumění jednoduchým duším
krajanských postav, toť tři kořeny, z nichž vyrůstá
bytostná opravdovost Nerudova humoru v "Povídkách
malostranských". Na první pohled jest většina
příběhů této knihy komická a groteskní: osud žebráka
pana Vojtíška v povídce "Přivedla žebráka na
mizinu", poměr pana Ryšánka a pana Schlegla,
rozčarování "Hastnnana" - pana Rybáře, podivuhodný
čin "Doktora Kazisvěta", vlastní náboženské
dobrodružství hošíka Nerudy ve "Svatováclavské mši",
kuřácké vítězství pana Vorla spojené s jeho
obchodním a lidským úpadkem - tyto až malicherné
děje nepatrných lidiček nejdříve stahují rty k úsměvu.
A však Neruda dovede silou sympatie a důvěrnou
něhou získati čtenáře tak pro své postavy, že si je
zamiluje, s nimi trpí a konečně si uvědomí, kolik
všelidského osudu, kolik tiché tragiky obecné leží
v probuzení pana Rybáře z přeludů naplňujících
jeho život, nebo ve vyléčení zbožného dítěte v chladu
prosincové nocí ve svatovítské katedrále z víry
v zázrak neb v páně Vorlově oddání se pěnovce.
Neruda dospěl k tomuto humoru, plynoucímu z
celistvého názoru světového a skrývajícímu za
lehkým úsměvem slzy, teprve v mužným období svého
života - jako básník dal mu nejkrásnější výraz
"Balladami a romancemi".