37

v němž některé postavy, zeJmena episodické, se
vracejí, připojí Neruda nezcela šťastně starší práci
"Týden v tichém domě" z r. 1867, vznikem i
provedením přiléhající spíše k "Arabeskám", a třináete
těchto kusů skládá r.· 1878 neveliký svazek
"Povíaek malostranských".

"Povídky malostranské" nejsou jako "Arabesky"
nahodilou sbírkou povídkových prací z určitého
období, nýbrž skutečným jednotným dílem,
cyklicky seřazeným. Osudy rázovitých starosvětských
postaviček, typických pro Malou stranu 40. a 50.
let devatenáctého věku, doplňují se vzájemně v
celistvý, barvitý obraz samorostlé čtvrtí městské,
uzavřené vůči ostatnímu světu, ale uvnitř žijící
vlastním životem, probíhajícím pravidelně a klidně v
pomalém tempu. Každá z malostranských figurek, má
svůj zvláštní životní příběh, obyčejně vyhrocený
některou směšnou. neb tklivou událostí, v' níž
takřka shrnuta a soustředěna jest její povaha j
většina z těchto karakteristik, provedených s lásky `
plnou trpělivostí, povznáší se nad jednotlivý případ
k obecnému, typickému povahopisu jednotlivých
stavů a vrstev malostranských, čímž Nerudůvobraz
rodné čtvrti nabývá úplnosti a malebností. Toho
dosahuje Neruda v "Povídkách malostranských"
též jinými prostředky. Kromě typických postav
předvádí' také typická dějiště a typické události:
krámky a hostince, kostely a hřbitovy, tržiště
ahradby vymalovány jsou před zraky čtenářovými právě
jako bohoslužby a pohřby, večerní besedy v
hospůdkách a na střechách, ranní trh a nedělní tance.
Neruda, jenž byl pravým mistrem v malbě zátiší
a ve zpodobování drobných úlomků každodenní
skutečnosti, věděl dobře, kolik získá jeho líčení na