36

ské: naučil se hleděti životu až na dno, oceňovati
události zdánlivě nepatrné jako články řetězce dějin
současných, chápati malé starosti, bolesti a ztros·
kotání všedních lidiček jako projevy sociálního
ruchu. Neruda uzrál v těchto létech i lidsky:
ztrativ milované bytosti, které buď značily poslední
souvislost s dětstvím, nebo naopak naděje kladené
do budoucnosti, osamotněl se svým tichým hořem,
odloučil se od zevního světa a v mužném odevzdání
do vůle přísného osudu, začal svůj samotářský
život, z jehož dna vyrostly nejvzácnější výtvory Ne·
rudovy, hlavně "Prosté motivy",

Roku 1869 opouští Neruda navždy po matčině
smrti Malou stranu a hledí na ni jako i na celé
své dětství zcel~ nově. To není již každodenní
skutečnost, uprostřed níž básník žije a jejíž jedno.
tlivé součástky, ať děje, af postavy, af dějiště může
krátko v hezprostředně blízké skutečnosti přenésti
na papír; tot: nyní jen vzdálená a tichá minulost,
která se nikdy nevrátí, tof obsah blahého a nevin·
ného dětství, ztraceného pro vždycky, tof tichá
vzpomínka, obetkaná touhou a steskem. Neruda
postupně idea1isuje a krášlí svůj domov, své mládí,
svou Malou stranu j tlumí rysy chudoby a ponížení,
které s dětskými jeho léty tak těsně souvisely;
zpracovává ve vzpomínce vše v jednotnÝI jímavý
obraz vlídné prostoty a starosvětského půvabu.
Roku 1875 poprvé zjeví se mu tato Malá strana,
a její obraz zaměstnává ho po tři léta: r. 1875
přinesou "Národní listy" čtyři "Povídky maIostranskéll;
příštího roku přibude opět v "Národních listech",
v "Lumíru" a v "Podřipartull dalších patero; r.
187doplní je Neruda v "Lumíru" a v "Národních li·
stech" ještě třemi. K tomuto jednotnému cyklu,