35

Romantické tyto typy, projevující se též velkou
citlivostí a smělou hrou žertu, pozorujeme i na slohu
Nerudově v tomto období j jest neklidný. žvatlavý,
nevěcný a lyrický i tam, kde chtěl by jadrně a určitě,
objektivně a epicky předváděti skutečnost.

Tuto zvláštní směs subjektivního romantismu
a věcného realismu přijal Neruda od svých
slovesných vzorů německých: učil se vypravovati od
Jeana Paula, Ludvíka Boerna, Jindřicha Heina,
kteří také sesílili jeho soucitnou humanitu, jeho
lásku k svobodě, jeho vřelý zájem o současné
otázky. Tito mistři jemného pozorování a osobitě
zbarveného slohu byli opravdu blahodárnými učiteli
v postřehování, pronikání a vystihování zajímavých
a nevšedních jednotlivostí; ale jak sami tak žáci
jejich zapomínali pro poutavý a malebný detail na
celistvou jednotu díla, na širokou malbu skutečnosti,
na souměrnost celku i částí. Neruda, v próse jejich
samostatný žák, zi'tstal také vždy mištrem svérázné
drobnokresby, aniž se povznesl k obsáhlému a
definitivnímu umění rozlehlé a věcné malby
společenské.

Umělecký vývoj Nerudy prosaika od
"Arabesekli k "Povídkám malostranským II souvisí co
nejtěsněji s jeho vývojem osobním. Na rozsáhlých
cestách poznal nejen velký kus světa, ale i
bohatství postav, povah, temperamentů j vycvičil tu smysl
pozorovací i schopnost psycholo~ickou j zbystřil
svůj cit pro svéráznost, ori~inálnost a malabnost
jednotlivcovu i společnosti; osvobodil se od
nejednoho společenského a mravního předsudkuj .
přineseného z domova j knížka "Různí lidéll vypráví
o tom o všem mnohonásobně. Jako cesty tak
obohatily duševně Nerudu i jeho zkušenosti novinář-