a hudební, jenž v "Slově o kritice" r. 1837 před Hav·
líčkem podal soustavný výklad kritických zásad své
školy. Ale jak on, tak jeho druhové K. V i n a ř i c k ý,
J. S J. Tom í č e k, J. K. Tyl, J. J. Lan g e r a
zvláště střízlivý a psavý J a k u b Mal ý, časlo
kalili čistotu svého uměleckého soudu zřeteli národ/li)
utilitárními a ukázali se nechápav)'mi i nevraživými,
šlo-li o zjevy novotářsky výbojné na př. o Máclll1.

Nový vzduch do české kritiky literární přinášejí
ne dlouho před politickým převratem léta čtyřicát,\
za silného působení školy Mladého Německa, nově
probuzeného zájmu filosofického a vůbec
protiautoritativní povahy doby. První plnokrevný kl'ilick:;
a polemický temperament u nás, K are I H a v I í č e k
Bor o v s k ý, vyložil jasně a 'jadrně své zásady v
p,:mátné "Kapitole o kritice" r. 1846: i v nich se vlastllě
skrývá krasovědný dogmatismus, zastřený také sta·
novisky národně výchovn)'mi. Velikosti dodávit
Havlíčkovým kritikám břitkost vtipného rozboru,
konkretnost a názornost slohová, mužné a ohnivé
vystupování, ale politika odvedla Havlíčka příliš
brzy od kritiky. Současně se přihlásilo, opět za vlivu
němecl,ého, nové pojetí studia literárního, metoda
dějepisně genetická a srovnávací, přihlížející bedlivě
k světové souvislosti a k ideovým kořenům slovpsn)'ch
zjevů; šířila nejenom rozhled, ale také zjemúovala
vnímavost. Co u chvatného a nesoustavného novináře
K a r 1 a S a b i n y zústalo zlomkem, dovedl učený
a metodický odborník V 8 c I a v B. N e b e s k Ý
změniti v metodu a systém, ale ani on nevytvol·jl
většího díla a nepoužil svých velkých znalostí a
schopností k tomu, aby promluvil o živé tvorbě slovesné.

Všichni tito mužové byli ucitcli mladé generace,
která kolem r. 1860 opanovala žurnalistiku a literu-