musea", později v "Ccské včele", znovu a znovu,
kterak dosáhnouti klasičnosti: shledávala ji v
souhlase obsahu a formy, nikoliv snad v napodobování
literatur antických, proti nimž uznává svéprávno~t
písemnictví moderního, tím cennějšího, čím
osobitějšího národně; silně zdůrazňovali Jungcnannovci
zvláslě závažnost ideovou, podléhajíce jednak vlivu
Goctheovy myšlenky o světovém písemnictví, jednak
estetickým a literárně historickým názorům starších
německých romantiků; v kritice se v podstatě
pi·idržovali směru krasovědně dogmatického. J o s e f
Jun g man n sám několika důležitými články
a jmenovitě svou praktickou poetikou "Slovesností",
založenou eklekticky na pomůckách německých,
ustavil krasovědný formalismus u nás. V mladistvě
radikálním novoklasicismu vytkli P a vel J o se f
Š a f a ř í k a F ran tiš e k P a I a c k Ý svými
polemickými a propagačními "Počátky českého
básnictví" vedle důsledné prosodie časoměrné ideální,
slu.~teěnč evropskou úroveli budoucímu vývoji našeho
umění básnického. Fr a n tiš e k Pa) a c ký
Z:lložil na počátku svého pražského působení
historickými i teoretickými statěmi i řadou pronikavých
posudků pro dlouhá léta v Čechách personální unii mezi
vědou es tetickou a kritickou praksí; všichni se
zasloužili" též jako tvůrci kri tického názvosloví. Vedle těchto
učenců, u nich.ž kritika na mnoze mizela v jejich
vlastní činnosti vědecké, postavila mladší romantika
(\eská řadu kritisujících básníků. Byli to namnoze
přátelé a epigoni Fr. Lad. Čel a k o v s k é ho,
jenž ostré a bys tré soudy o literátech a o knihách
vkládal do epigramů a drobné satirické prosy;
nejvýznačnější mezi nimi byl J o s e f K r a s o s I a ,.
Chm e len s k ý, zakladatel české kritiky divadel! í

139