um ělec podává si ruku s učencem, jest stejně pro.
d u k t i v n í jako básníkovo neb dějepiscovo: kritik
zobrazuje duše, dává život postavám, křísí minul,~
doby, vytváří sám umělecká díla soudem svým,
pi'Isobí na vývoj a zrychluje jej a tak splácí znej·
lepších svých sil, rozumových i mravních, povinnou
a bohatou daú kultuře národní.

Lit e l' a t u l' a. Ze statí, obsahujících kritikovu etiku,
budle~ jmenovány čtyři české, vesměs významu nevšcdního:
},arcl Havlíček Borovský, Kapitola o kritice (181,6) v
Básnick)'ch spisech K. Havlíčka vyd. u Laichtra L. Quisem,
sv. III. str. 3-,18: Josef Durdík, Obrana kritiky (18711)
v knize Kritika 1874; Jan Neruda, O české kritice (1881)
v Kritick,)'ch spisech .I. Nerydy vyd. u Topiče L. Quisem,
sv. VII. str. 399-1.08, F. X. Salda, Kritika pathosem a
inspirací (1905) v knize Boje o zítřek 1905 str. 185-201.