motivovaný a nejlépe opřený muze se nadíti, že sc
přiblíží pravdě objektivní a že nejdéle potrvá. Jen
názor zcela naivní, bohužel i nejpopulárnější, vytýká
kritikům, že se v soudech svých tak podstatně druh
od druha odlišují, a nachází v zjevu přímo zbrai'l proti
kritice vůbec; hájiti tohoto stanoviska mŮže pouze ten,
kdo zapomíná, že ve vědách duchovních,
nepřipouštějících ani experimentu ani exaktního dúkazu, závisí
každý soud na osobnosti svého původce, a že
osobnosti vždy jsou různorodé. Leč mravní snahou po
spravedlnosti a intelektuálním úsilím o zdúvodnění
co nejplnějším kritik se vykupuje ze svého
subjektivismu, tuší a předejímá soud budoucnosti a působí
vlivně na literární vývoj.

A zde dlužno hledati k u I tur n ě umě I e c k é
P o s lán í k rit i k y. Chce daleko více než pouze
vykládati básníky, než shromažďovati materiál a
připravovati půdu pro dějepisce, než vychovávati
čtenáře a mysliti za ně. Koná toto vše, ale nespokojujc
se tím, toužíc zasáhnouti· činorodě do života
literárního a kulturního. Rozborem, jenž jest zdůvodněným
odsudkem, činí kritik definitní konec odumírající a
vyživší se fázi umělecké i vzdělanostní, zároveil však
ideově i formálně připravuje dobu novou, kleslí cestu
jejím básnickým mluvčím, apoštoluje ve vnímavých
duších pro myšlenky a hodnoty zítřka. Kritikové
bývají živě a vášnivě zúčastněni při literárních
revolucích a kráčívají v čele mladých škol a směrú a často
klidí pouze utrpení, posměch, podcei'lování,
provázející vždy příval nových proudú - úspěchu se
nedočkávajícc. Nejčastěji hází po nich veřejnost
pohodlnou výtkou, že konají toliko činnost bořivou
a že jsou tedy protikladem umělců tvůrčích. Ale
to jest hrubý omyl. Pthohení kritikovo, v nčmž