jak kritiky tak jejich obecenstvo. Ale často,
jmenovitě u děl dějově rozvětvených, znamená přesné a
zhuštěné podání obsahu první krok k rozboru stavby
básnického díla, jmenovitě provází-li je pokus o
psychologickou povahokresbu zúčastněných postav, a
takto stává se průpravou k ocenění estetickému.
S parafrasí látky leckdy již informativní referáty
slučují výklad o její původnosti, o spisovatelových
předlohách a pramenech; i při tom naskytá se možnost
oceniti básníkovu schopnost, s níž námět svůj obměril,
prohloubil a vtiskl mu pečet osobnosti vlastní.

I od stručné zprávy o novém díle slovesném či
divadelním lze se nadíti, že se dotkne jeho poměru
k dřívějším pracím téhož spisovatele; stanovíc při tom
pokrok, ustrnutí neb úpadek, provádí cestou
srovnavaci podstatný kus soudčího úkonu. Již
zprostředkující postavení běžného posudku mezi knihou a
čtenářem vysvětluje, proč očekává obecenstvo od svého
kritika úsudek hodnotící: nechce býti jen poučováno,
ale i vedeno, žádá si vedle poradního hlasu při volbě
četby po svém kritiku též rozhodčí votum ve věcech
vkusu. Tu může i žurnalistický zpravodaj o literatuře
vykonati mnoho záslužného, jmenovitě pokud jde
o spisy, které nedozrály pro kritiku vyššíhoslohu:
rozhodně odmítne břídily a ochotníky v literatuře;
vážně varuje začátečníky, jimž docela chybí nadání;
upozorňuje na díla neprávem přešedší bez povšimnUti;
hledá protiváhu proti hlučnému hlasu reklamy; odli·
šuje obezřetně výtvory umělecké od pouhých módních
jepic. Zde jest pravé poslání referenta, konajícího
službu kulturního zprosti'edkovatele; šťasten národ,
jehož denní listy mohou se pochlubiti řadou takových
spolupracovníků, neodvislých od politických stran,
od literárníeh klik, od nakladatelského velkokapitálu!

121