mravní bytost člověkovu na práh božství (evangelia)
stavěl nejvýše; ale vždy doplňoval tuto klasifikaci
společenskou a mravní uměleckým tříděnim dle
způsobu, jak význačný charakter v nich projeven.
Brunetiěre přisuzoval klasifikaci v kritice místo
důležitějši než genetickému výkladu a založil hodnocení
a tříděni soustavně na normách obsahových. Jeho
jednostrannému racionalismu byla hojnost idei
sepiatých v jednotný názor světový zárukou velikosti díla,
a kritik měl seřazovati knihy a spisovatele dle
stupnice mravních i společenských názorů, z á k I a
dnic h i de í, jež básnikovými ústy projevuje jeho
národ a jeho společnost. Takto zhošťuje se
formalismu estetického, kladl hlavni váhu na obsah, takto
v příkré protivě k literárnímu individualismu
podřizoval jednotlivcovu osobnost všeobecnosti a zájmům
sociálniho citění i vzájemnosti; zásady své v
obdivuhodném tradicionalismu dovršil pak požadavkem
I~árodni jednotnosti literatury. Brunetiěre, jenž
zastával celou osobnosti názor, že písemnictvi jest
stvořeno spíše pro myšlenku a čin než pro cit a snění,
stanul takto na samém pomezi k rit i k Y mor
a1) s t i c k é, k t e r á s love s n á díl a h o cl not í
ne podle jejich tvarové krásy neb
s pol e č e n s k é pří z nač n o s t i, n Ý b r ž p ř
eclevšim dle jejich mravniho obsahu
a dle prospěšnosti jejich sociálního
p Ů s ob e n i, vesměs to dle zřetelů, ležícich stranou

oblasti umělecké. .

Kritika moralistni zabirá pole velmi rozlehlé.
Hadíváme k ni i onen způsob kritického rozboru, který si
v literárním díle všímá jeho mravni a náboženské
náplně a tím doplňuje obraz světa auktorova, aniž
by sám sIc doval jakékoliv cíle mravoučné.
Vylučo
9°