Pokusy o klasifikaci v kritice.

Kritika moralistní a náboženská.

Kult tradice a zřetele národní.

Kritický soud o literárním díle neobsahuje zpravidla
pouhé ocenění či hodnocení, nýbrž zároveň jakési
srovnání a utřídění. I průměrný čtenář měří často
knihu spisy podobnými a vytýká, čím se spisovatel
liší oa auktorů obecně uznaných za vzorné. Vychází-li
divák z představení dějinné truchlohry se slovy:

"Dnešní kus se ani z daleka nevyrovná
tragediShakespearově, kterou jsem nedávno viděl", neb
vzdychne-li čtenářka nad českými verši milostnými:

"Lyriky tak vášnivé jsem nenašla leua v mladických
knihách Vrchlického", - jest tu neuvědomělý
počátek kritické klasifikace a hodnocení na ní
založeného. Podobně soudívala stará kritika, měříc hodnotu
posuzovaných spisovatelů dle toho, jak se přiblížili
auktorům pokládaným za klasické, 1. j. vyvýšeným
dle obecného úsudku nad ostatní (Homerovi, Sofoklovi,
Vergilovi; Shakespearu, Miltonovi, Goethovi).

Kritika estetická hledala pro třídění normy určitější
a to hlavně nor m y r y z e for m á I n·í;
vyšetřovala, pokud literárnl výtvory hovl jejlm pravidlům
o komposici a slohu a třídila je posléze dle pořadí
slovesných druhů: lyriku reflexivnl stavčla nad lyriku
náladovou, epos kladla nad básnictví lyrické a
tragedii přisuzovala místo nejvyššl. Obsahové stránky

88