zdvižení kritické úrovně v Němeeku postupovali
:svorně, o čemž svědčí společné
dilo"Charakteristiken und Kritiken" (1801). Povahou, byli však zcela
rozdílni. Starší A u g u s t V i 1 é m S chl e gel
(1767-1845) byl rozumově jasná, až k pedantství
střízlivá a chladná bytost: vtipem, duchaplností a
vkusem nahrazoval vnitřní oheřl a uhlazenou
formálností nedostatek tvůrčí síly; jako tlumočník, profesor,
organisátor byl z nejskvělejších lidí své doby, jako
básník selhával téměř vždy. Výborná výzbroj
filologická, skvělé umění překladatelské a přesné pojetí
historické umožřlovaly mu proniknouti každý
slovesný zjev, zachytiti jej mistrovskou podobiznou
a zařaditi do souvislosti dobové; zvláštní důraz kladl
na to, aby literární dějepisec dal dílu takřka vznikati
před očima čtenářovýma. Tyto přednosti vystupují
v jeho třech soustavných dílech vzniku
přednáškového: "Vorlesungen uber schone Literatur und Kunst"
(konané v Berlíně 1801-1804, vyd. 1884),
"Vorlesungen uber drama tis che Kunst und Literatur"
(-"I Heidelberce 1809-1811) a "V orlesungen uber
Theorie und Geschichte der bildenden Kunste" (v
Berlíně 1827); tyto knihy, přihlížející jen k vrcholům
umění a poesie, jsou vedle přebásnění Shakespeara
hlavními díly A. W. Schlegela. Mladší B e dři c h
Se hle gel (1772-1824) vynikal nad bratra
vášnivou smyslností, hrou fantasie a hloubkou pojetí,
ale rozkošnická trpnost vůle, stupřlovaná mnohdy
až k nečinnosti, nervosní hra vost a nestAlost
nedopustily, aby mnohé geniální podněty vyzrály v čin.
V mladosti soustředil své intuitivní poznáni na stu·
dium myšleni a umění řeckého, jak svědči soubor
"Prosaische Jugendschriften" (z let 1794-1798, vyd.
1882); pak založil indickou filologii dílem "Ůber die