řešení problému, jak Jaroslav Vrchlický určoval směr
svým napodobitelům a epigonům, pokuq. sám závisel
na zásadách školy" Májové", v čem byl následovníkem
cizích mistrů, Huga, Leconta de Lisle, Carducciho,
jakým způsobem reagovalo pokolení devadesátých let
proti směru a formální povaze jeho poesie - toť
samy ústřední otázky vývojesloví našeho moderního
básnictví. Ale šetření takové nabývá skutečné
hodnoty pouze, provádí-Ii se s metodickou přesností
a co nejpodrobněji; všeobecné obdoby, zběžná
srovnání, přibližné paralely ceny nemají. Vliv zas ahá
především oblast myš len k o v o Uj kritik pokusí
se rozebrati ideový svět auktora posuzovaného a
vyšetřiti jeho virtuální zdroje, nesmí však zapomenouti
že hlavním cílem jeho zůstává, zjistiti to, co
spisovatel má vlastního, svérázného a v ·čem obohatil
myšlenkový poklad své doby a svého národa. Velmi
zhusta přejím~ auktor od předchůdce nám ě t, lát k u,
mot i Vj vyzbrojen poznatky t. zv. látkoslovného
studia srovnávacího, kritik zkoumá tuto závislost,
c!J.těje zjistiti, co přidal spisovatel z pokladu svých
zkušeností životních i uměleckých, kde motiv
obměnil a přetvořil, proč vtiskl látce osobnostní spár a
hlavně, proč se rozhodl právě pro tento námět či
motiv,

Brunetiěre zdůrazňoval s velkou rozhodností třetí
'stránku vlivuplného působení díla na dílo, spisovatele
na spisovatele, stránku to, již možno označiti jakožto
for Ifi á I n i. Správně dovozoval, ač s pochybeným
zdůvodněním evolučně biologickým, že nositeli
vývoje literárního jsou určité druhy, genry
,s I o' ves n é, které přejímá pokolení od pokolení,
umělec od umělce, literatura od literatury. Gemy
ty - dle Brunetiera nejirtak než druhy zvířecí neh