vzestupné .. Dějinný psycholog ukáže svou vlohu právě
tim, že generace přesně ohraničl, vytýkaje podmínky,
vytvořivší jednotlivé pokolenl, že místo mechanického
dělítka dle letopočtů narození vytkne kriteria
významnější a že posléze správně zařadí i takové velké zjevy,
které zrodily se před svou generací nebo po ní.

Německý literární dějepisec Bedřieh Kummer, jenž
po stopách O. Lorenzových vypracoval teorii
generací v literatuře, vyložil nástup jednotlivého
pokolení takto: Vládnouci pokolení stojí ještě na vrcholu
tvořivosti a moci, když z tábora nejmladších
přihlašují se předchůdci nové generace, kteří tuší a
napovídají obrat, ale sami zpravidla se ho nedožijí.
Brzy zachvácena jest celá mládež novými
myšlenkami, a jejich kritičtí i básničtí průkopníci hledají
pro ně místo za hlučného útoku na staré, přežívající
se hodnoty. Z jejich zástupu noří se zvolna vůdčí
talenty a někdy i, zprvu nepoznán, skutečný genius
nového směru: zápas se starou generací tichne, doba
zrání a klidných plodů nadchází. Nový směr přestal
býti nebezpečím, ba došel popularity, i hmotných
úspěchů; k jeho vládnoucím mistrům, kteří nadobro
zaujali místo literárních auktorit, přihlašují se
spisovatelé závislí, napodobitelé, duchové ochotní ke
každému kompromisu, slovem epigoni. Jejich hromadný
příchod ohlašuje, že generace chýlí se k západu a že
záhy ustoupí novému výbojnému pokolení, jehož
blízkost již již oznamují sporadičtí předchůdci.

Průměrní spisovatelé se ztrácejí ve své rase, ve
svém prostředí, ve své době; geniální tvůrcové
naopak proti tčmto třem hromadným činitelům reagují
silou své osobnosti. A přece, jak často opakuje se
v dějinách poesie zjev, že básníci, kteří s hrdým
úmyslem prchali svS-mi větvemi z půdy, kde vyrostli,