tického stavu nezávisel ho~podářský a sociální ráz
společnosti, z jejíhož lúna literatura vznikla.

I n á b o žen s tví tvoří důležité prostředí
společenské a to též tehdy, kdy církve přestávají
zasahovati do veškerých životních vztahú, jak bylo za
středověku a za refurmace. Letmý pohled na naše
písemnictví od vystoupení Husova do polovice věku
XVIII. mluví tu za tisíce dokladů. Také v současné
literatuře třeba si však všimnouti, z kterého
náboženského vyznání spisovatel vyšel, pokud ve svém
díle obráží jeho názor světový a mravní; tento vliv
náboženského původu a výchovy lze na př. velmi
názorně sledovati na literatuře, pocházející z per
protestantských uprostřed národa valnou většinou
katolického, tak u nás, tak ve Francii.

Púsobení společenského prostI'edí nevyčerpává se
vlivem rozvrstvení třídního, ústavy politické a
poměrů náboženských. Počet složek těch bylo by lze
rozmnožiti řadou jevú dalších, na př. vztahy
hospodářskými, působením válek a jiných převratů,
velikými hnutími sociální mravnosti atd. Historický smysl
kritikův rozhodne vždy, které stránky t. zv. milieu
třeba si všimnouti zvláště a ovšem odliší i zde pečlivě
rysy individuální od znaků přejatých tímto
přizpůsobováním a- prolínáním.

Znaky, které zdědil po svém plemeni a národu a
jichž nabyl přizpůsobením se svému společenskému
prostředí, spisovatel přináší do určitě
karakterisované doby, a ta nově přetvořující silou určuje jeho
povahu i vývoj. Každá perioda jest dědičkou období
předchozího, pracujíc samozřejmě jeho myšlenkovými
prvky, přejímajíc mlčky jeho pokroky a vymoženosti,
prohlubujíc jeho zúsady a výrazové prostředky; ni·
kdo nedovede se z tradice vymknouti. Tčmto
vzla
6J