jejich kmene a národa - toliko oblast rys~ ncspor,ně
vlastních poskytne sociologickému rozboru možnost,
aby z nich vyvozeny byly trvalé znaky plemenné
a národní. Běžný úsudek si tu pravidelně promljl
dbalou analysu; zaměňuje často původ II naturalisaci,
kmenovou· příslušnost a dlouholeté bydliště;
nepřihlédá ani ke genealogii - jen takto lze mluviti
o slováckosti bratří Mrštíků, pocházejících z
horáckého kmene na rozhraní českomoravském. Plemenný
původ musí býti rozebírán ve všech svých složkách.
Pouze část krve Jaroslava Vrchlického a Julia Zeyera
byla židovská, a tudíž bylo by nesprávno, kdyby
celá bytost jich byla vykládána znaky, jež uznány
jsou jako rasově židovské.

V celku možno říci, že v tomto oboru sociologické
kritiky bylo proneseno mnoho duchaplných hypotés,
provedena řada oslňujících dedukcí a učiněno nakvap
množství předčasných závěrů - ale posud chybí jak
dokonalé věd osloví toho druhu kritiky, tak zdařilý
příklad klidné a průkazné indukce. Rozvážný kritik
proto zřídka a opatrně užívá populárního pojmu
"národní duše" a "národní literatura" a ještě řidčeji a
opatrněji svůdného pojmu "národní duše slovanská,
germánská, latinská"; váháť opravdu, má-li z osobnosti
jediného umělce činiti obecné závěry o rase a o národě.

Snazší úkol očekává sociologiékého kritika,
přistoupí-li k plnění druhého požadavku literárního
determinismu Tainova, totiž zjišťovati, pokud slovesné
dílo je výrazem pro s t ř ed I, v němž vzniklo. I zde
smyla pokročilá civilisaee mnoho z původních ostrých
rozdílů; i zde míšením a křížením povstala složitost,
jal~é neznaly doby a poměry primitivní; i zde geniální
umělec bývá spíše výbojným odporem proti
společenskému prostředí než jeho důsledkem. Přes to všah

58