civilisačního tím, že analysovala hlavní součinitele
její, prapříčiny historického dění; stavě namnoze na
základech starších myslitelů, vytknul otec kritiky so·
ciologické slavným způsobem prvopočáteční síly,
jejichž součinem jest sám proces dějinný. V proslulém
úvodě k ,;Dějinám anglické literatury" Taine ostře
vyznačil tyto tři podstatné složky: pl é m ě (la
race) , pro s tře d í (le milieu) a dob u (le mo·
mj:lnt). PIe m e n e m nazývá vrozené a dědičné
disposice, jež člověk přináší s sebou na svět, a jež
obyčejně jsou sloučeny s různostmi vyznačenými v
povaze a v tělesné stavbě; jsou to vlastnosti
nejtrvalejší. Pro s tře dím sluje Tainovi souhrn· příčin
fysických, politických a společenských, které v
plemeni během času vytvářejí nové city, náklonnosti a
schopnosti, působl rušivě na rysy plemenné a značí
pro národy to, co pro jednotlivce znamená výchova
a zaměstnáni. Posléze přistupuje mocný vliv dob y:
předchozí vývoj působí silně na dění následující,
předchůdce určuje svého nástupce, předkové rozhodují
o potomcích, tradice jest mohutnou, ač neuvědomělou
silou historického dění.

Na těchto teoretic~ých základech filosofie
společenské a dějinné, jež byl opětovně vyložil deduktivně,
Taine zbudoval svou metodu kritiky sociologické,
o níž tvrdí, že se ubírá cestou indukční; jeho žáci
prohloubili a doplnili zásady mistrovy a namnoze
je přizpůsobili zvláštním potřebám studia literárního.
Cílem zůstalo však to, co si odvážný auktor "Dějin
anglické literatury" byl vytkl: dospěti studiem
literatur k zbudování duševních dějin a kráčeti k
poznání psychologických zákonů, od nichž závisí
události, čili shrnuto pyšnou formuli Tainovou: najíti
v dějinách písemnictví jednoho národa jeho celou duši.

54