uměleckého díla, naopak svádějí jcdnak k mírnému
relativismu, jednak dokonce k požitkářskému
indiferentismu: pochopíme-Ii každé dílo jakožto historicky
podmíněný projev osobnosti, promineme mu vše, co
by se našemu estetickému soudu mohlo jeviti vadou
neb omylcm, smíi"íme se s ním, zbavíme se slovem
možnosti vysloviti se přesně o jeho hodnotě.

Životopisný kritik míní namalovati podobiznu au
ktora, jehož dílo vykládá a počíná si proto namnoze jako
výtvarný portretista. Povšimne si především jeho
fysické osobnosti a zkoumá, zda stavba těla, ráz
fysiognomie, případně i útvar rukou nepoučují o
plemenném původě, o způsobě života neb i o povaze
svého nositele; soustavně vedená ikonografie byla b.y
tu vítanou pomůckou - podobizny B. Němcové,
časově seřazené, vypravují výmluvně nejen o
básnířčin)'ch osudech, ale i odrazech těchto osudů v její
duši. Kořeny osobnosti spisovatelovy shledávají se
pak v půdč a v plemeni, odkudž byl vzešel. Chceme-Ii
na př. plně porozuměti individualitě K. Světlé `
volím úmyslně básnířku, u níž osud a dílo se
dokonale shodují - nesmíme spustiti se zřetele jejího
rodiště, obchodnické vrstvy Starého města pražského
s jeho sociální uzavřeností, s trvalými tradicemi
náboženskými i mravními, se stálými vlivy sousedících
odnárodnělých' patriciů i s nepřetržitým přílivem
čerstvé krve lidové vyvstanou nám před zraky.

V tomto hromadném prostředí rýsuje se celek užší,
rod K. Světlé, jejž lze sledovati velmi podrobně a
poučně. Známe vedle obou rodičů jejích i předky
po meči a po přeslici s jejich výraznými různostmi
plemene, národnosti i náboženství; spisovatelka
naznačila sama, co zdčdila po rodičích i. pradědech
v nadání, v pO,va.ze, v temperamentu. Rodinný rys

45