Kritika životopisná. Kritik estetický dostoupil svého ideálu, když dílo literární naprosto osamotnil a hlavně, když úplně vyloučil z okruhu svého zájmu i soudu spisovatelovu osobnos t; právě opačné stanovisko zaujímá kritik životopisný. Krasovědnému kritikovi šlo především o soud. Kritik životopisný míří jinam: chce slovesný výtvor plně pochopiti a všestranně vyložiti. Nestačí mu, dle slov zakladatele tohoto druhu kritiky, zntÍ-li ovoce, nýbrž touží poznati také strom, na jehož větvích onen plod uzrál, a jest spokojen, postihl.li strom všestranně, ve veškerých jeho částech, dle druhového a rodového příslušenství, s vlastnostmi fysiologickými, ano i podle podmínek půdy a klimatu. Obraz tento není jen náhodou vzat z věd přírodních -- životopisná kritika víibec se zakládá na onom směru duo chovních věd XIX, věku, který usilovalo vytvoření jakéhosi př'íroclopisu společnosti. Životopisný kritik pohlíží na kni· hu, n a obr a z, n a h II d e b n í s k I a cl b u j ak o ž t o n a z II a k, k t e r Ý u k a z u jek jev u () b e c něj š í m u, a tím j e s t o s o b n a s t spi.sovatelova, malířova či kompanis t o v a. T a t o o s o b n o s t v i n d i v i d u á I n í svéráznosti a v rozvité plnosti svých p o vah o v Ý c hry s li i e s t vl a s t ním p ř' e d· 43