Estetická kritika dogmatická.

Kritika filologická zrodila se v době humanistické
a renaissanční z pozorného a pečlivého studia zevní
formy starověkých slovesných památek; současně
vznikla z nadšeného zájmu o uměleckou povahu
literárních děl řeckých a římských kritika estetická.
Spisy antických básníků, dějepisců a řečníků byly
pokládány za klasické, t. j. v nich byly spatřovány
mistrovské vzory, nedostižné předlohy a ideální
modely pro tvoření literární; z nich odvozována závazná
pravidla a základní normy všeho umění slovesného;
dle nich a na nich měřena hodnota novodob)ch děl
i spisovatelů.

Tento klasicism, jenž počíná se v renaissanční
ItaliXVI. století, dochází vyvrcholení a přesného výrazu
ve Francii věku XVII., kdež jsou pro něj podmínky
zvláště příznivé. Dvorská kultura francouzská z doby
Ludvíka XIV. zbudována jest vůbec na základě
auktoritativním, - pro literaturu stávají se spisovatelé
starověcí auktoritou příkladnou. Vůdčí a rozhodnou
mohutností jest v tomto období rozum, logicky
ukázněný, deduktivně postupující rozum Desca~ův,
který vychází ze samozřejmých principů a ve
skutečnosti vidí přesné užití rozumových norem - v
básnictví stanoví se rovněž úhrn hotových pravidel,
vyvozený ze vzorných děl, a kritický soud směřuje