podobný jest postup, jde-Ii o díla anonymní, 1. j.
taková, jež z minulosti jsou dochována bez udání
jména auktorova. Tu filologický kritik především
rozbírá všecka svědectví, na nichž tradice o době
vzniku a o auktorství příslušného díla se zakládá;
odmítá svědectví nesprávná, kdežto ostatní ověřuje
novými doklady. Na to přistupuje k dílu samému,
aby vyšetřil, pokud zásobou slovní a mluvnický'm
rázem, pokud obsahem a historickými vztahy,
jmenovitě však pokud slohem a komposicí hodí se k auktoru,
lk době, jimž jest přičítáno. Někdy nemúže ani sehe
bystřejší kritik dospěti dále než k výsledku
negativnímu, t. j. k dúkazu, že bylo souzeno nesprávně bud'
o auktorství neb i o době vzniku pHslušné památky.
Mnohem tíž jest podstoupiti doplňovací práci
kladnou čili zjistiti, kdo dílo skutečně napsal a kdy je
napsal; tu staví se kritika pramenů i svědectví,
mluvnický i historický rozbor, studium slohu i
komposice do služeb nejtěžších otázek filologických ř
a proto se tato kombinační činnost nazývá někdy
k rit i k o u v y Š šína rozdíl od zmíněné kritiky
nižší nebolitekstové. Sem náleží na př. soubor
nesnadných otázek, dotýkajících se pravosti a
chronologie dialogů Platonových, důležitý stejně pro dějiny
řeckého písemnictví jako řecké filosofie.

Velmi případně mluví tu někteří uěenci o kritice
in d i v' i d u á I n í, neboť konečnÝ'ID úkolem jejím
jest proniknouti k osobnosti určitého spisovatele a
přiřknouti mu určité místo hlavně na základě
individuálních znaků slohových. Život i duchovní vědy
poučují nás všaí{ vždy znovu, že poměr osobnosti
a díla bývá na mnoze zastřen rouškou tajemství, a že
pouze neobyčejný stupeň bystrozraku duševědného
může neomylně usuzovati z výtvoru na tvůrce.