výklad věc n Ý č i I i h i s to r i c k ý, od výkladu
jazykového neodlučitelný; při něm snažime se
dopátrati smyslu slov a vět, pokud závisi na vztazich
dobových, národnich, společenských; měniť se pojmy
neustále vývojem kulturnim, a na mnoze podkládá
i spisovatelova osobnost slovům jiný smysl než jest
v obecné řeči běžný. Aby usnadněno bylo jazykové
i věcné porozuměni důležitým neb obtížným dUům
literatur klasických i modernich, bývaji jejich vydáni
provázena k o m e n t á ř i (od latinského
commentarius, t. j. památnik, náčrtek, poznámka), stručnými
to vysvětlivkami, které nemají však obsahovati více
než kolik nezbytno k správnému pochopeni
příslušného místa. Někteří filologové žádaji nyni od
interpreta výklad tec hni c ký, t. j. poučení o tom,
kterých prostředků určitého slovesného druhu 'užil
spisovatel, aby dosáhl uměleckého cíle, daného
formou dilaj sem náleží výklad rytmické a metrické
stránky spisu, rozbor jeho rýmů, vyšetření jeho
rétorické povahy a vlastně vše, co se týče osnovy
a stavby celku i poměru částek k němu.

Proslulému Hamletovu dialogu na téma "být či
nebýt" v 3. dějství tragedie čtenář plně porozumí
jen tehdy, spIn i-li tři podminky správného pochopeni.
Předem musi rozuměti smyslu slov; nestačí pouze
dobrá znalost angličtiny neb užití správného
překladu, nýbrž čtenář, když pochopil jasně skladbu
větnou, musí vystihnouti i smysl obrazů a metafor,
vycititi odstíny nahromaděných synonym,
postřehnouti, proč se větné vazby pojednou lámou, a proč
proud reflexivni náhle jest trhán krátkými vsuvkami
vzdechů a nápadů ducha rozrušeného až k šUenství
a otřeseného rozhodnutím tragickým. Správná
interpretace nezastaví se však u toho smyslu slov a vět,

20